|
Pomoc při povodních II |
|
|
|
Pátek, 13 srpen 2010 |
|
Den první - příjezd
Předem bych se každému chtěl omluvit, že jsem z technických důvodů nakonec nemohl každý den psát o naší výpravě.
Takže začnu tam, kde jsem v pátek ráno skončil. Oproti původním plánům jsme nakonec vyjeli o chvíli dřív, než bylo v plánu. Ačkoliv naše auto nebylo stavěno na pohodlí a dlouhé trasy, byla jízda překvapivě pohodlná. Sklamání ovšem přišlo, když nás po cestě přepadl první děšť. Knaší smůle totiž nástavba, kde jsme měli tašky a věci, nebyla deštivzdorná a zatékalo do ní. I přes tento nepříjemný problém se nám však podařilo dorazit do cíle - Města Chrastavy. Jenže V tom se oběvil háček. Kvůli špadné domluvě sme zjistili, že sme vlastně nemeli jet do Chrastavy ale do Heřmanic, malé dědiny asi dvacet kilometrů od Crastavy. Cesta však vedla přes samotnou Chrastavu kolem části zničené povodní. Ten pohled nás všechny zarazil. Každý to sice viděl ve zprávách, ale na živo to v člověku asi něco nechá. A to byl jen začátek. Heřmanice na tom byly mnohem hůř. Asi čtyřkilometrová vesnice, která se táhla kolem malého potoka, Byla téměř celá zasažena povodňovou vlnou. V čased našeho příjezdu(asi v šest hodin) už byly veškeré práce pozastaveny až do rána. Díky známým z Vodní Záchrané Služby z Pavlova sme byli ubytováni v polní nemocnici místními přezdívané M.A.S.H. Po našem rychlém zabydlení jsme přešli na seznamování s domorodým obyvatelstvem. Ačkoliv těmto liem nic nezůstalo, stále si dokázali udržovat dobrou morálku. My jsme tedy nezaháleli a večer jsme se připojili, s plachetnicí z Božkova, k jejich morálnímu povzbuzování. Většina z nás šla spát už v deset hodin, aby nás nezaskočila zítřejší práce, ale některí pokračovali v povzbuzování až dlouho do noci.
Pokračování příště.... |
|
