1945K obnovení sboru dobrovolných hasičů po skončení druhé světové války došlo dne 30. července 1945. Velitelem se stal Josef Kachlík, jednatelem Václav Vavřina.
1946
Opravuje se hasičská zbrojnice. Sbor čítá 32 členů, velitelem je Hynek
Dubš, předsedou se stává Bohumil Procházka. Začíná spolková činnost,
členové místního hasičského sboru navštěvují akce, pořádané hasiči v
okolí. V tomto roce členové sboru vyjeli k pěti požárům, třikrát
pomáhali při požáru v Novosedlech, jednou hořelo v Drnholci a jednou
vyjížděli likvidovat oheň do Litobratřic. Sbor neměl téměř žádnou
výstroj, motorová stříkačka nefungovala, k dispozici byly pouze
stříkačka ruční, proto členové žádají o doplnění výzbroje a výstroje.
1947
Sbor dobrovolných hasičů v Drnholci je zařazen do okresní hasičské
jednoty Mikulov. Jednatelem organizace byl zvolen Josef Malík a
velitelem Václav Vavřina. Místní sbor hasičů organizuje štěpánskou
zábavu, která se stává na dlouhá léta tradiční kulturní akcí v obci.
1948
Členové místního SDH měří své síly s okolními hasičskými sbory na soutěži v Dolních Dunajovicích.
1949
V tomto roce jsou hlášeny tři požáry (podle dlouhodobého přehledu jen
dva), mezi jiným i požár místní pily. Členové sboru prováděli
preventivní prohlídky komínů, údržbu ruční stříkačky. Zúčastnili se
okrskového cvičení i okresního cvičení v Hrušovanech nad Jevišovkou,
kam se členové sboru přepravili na jízdních kolech, uskutečnilo školení
požárních hlídek v místním kině, poplach byl vyhlašován místním
rozhlasem. Členové sboru dobrovolných hasičů se zúčastnili do té doby
tradičního průvodu Božího těla, byly drženy žňové hlídky. Drnholečtí
hasiči uspořádali v tomto roce vinobraní, kde hrála hudba z Hrabětic.
1950
Pokračuje se v konání služby v místním kině, členové sboru se účastní
oslav 1. máje, pomáhají při škrábání cihel z válečných zborů. V
polovině května se uskutečňuje výroční varná hromada, na níž dochází k
obměně ve složení výboru organizace. Starostou byl zvolen Jan Daněk,
místostarostou Josef Malík st, jednatelem Václav Vavřina), pokladníkem
Josef Hájek, vzdělavatelem Josef Jedlička, velitelem Jan Pospíšek,
podvelitelem Hubert Karásek, strojmistrem František Lekeš, jeho
zástupcem Štěpán Rusňák, zbrojmistrem František Pospíšek, vedoucí
samaritánek se stala Františka Hudecová, bezpečnostním referentem byl
Antonín Loprais,
Do komisí MNV byli navrženi Fr. Lekeš, J. Hájek a Jan Pospíšek.
Přetrvávají problémy s nefunkční motorovou stříkačkou a s téměř
nepojízdným automobilem. V tomto roce místní hasiči pomáhali
mikulovskému Automotoklubu Mikulov při pořádání závodů motocyklů.
Dne 22. října 1950 se uskutečnil v prostorách místních komunálních služeb slib hasičstva.
1951 -1954
K následujícímu období není mnoho informací. V roce 1951 bylo zakoupeno
devět nových stejnokrojů, v roce 1952 byl do funkce trubače zvolen
Miloš Divácký. Na valné hromadě, konané v lednu 1954, byli zvoleni dva
členové místní organizace do Okresní hasičské jednoty Václava Vavříny a
Antonína Ratajského. Hotovost v pokladně 35.065,- Kč, byl zakoupen
radiogramofon, teplákové soupravy a gumáky. V roce 1954 dochází ke
změně názvu organizace na československý svaz požární
ochrany. ;
1955
Členové sboru se věnovali protipovodňové službě, především při jarních
záplavách, kdy řeka Dyje nebyla svázána hrázemi, jako je tomu dnes, ale
rozlévala se na loukách v okolí Drnholce.
V roce 1955 má sbor pouhých 18 členů, kteří vyjížděli v tomto roce k
sedmi ohňům, které byly úspěšně zlikvidovány. Podle tehdejšího
kronikáře Bohumila Otta byl asi největším požárem požár v prodejně
papíru, kde shořelo zboží asi za 110.000,- Kč. V době výmlatu byli
členové sboru voláni k likvidaci požáru družstevního stohu v sousedních
Pasohlávkách.
1956
K tomuto roku je v místní kronice snad nejobsáhlejší zápis , věnovaný
obětavé práci drnholeckých požárníků, kteří nepřetržitě pozorovali
hladinu řeky Dyje, když na jaře hrozila velká voda. Po celé dva týdny
ve dne v noci byli v pohotovosti, aby pomohli spoluobčanům v nouzi.
Odcházející ledy ucpaly řečiště, voda začala rychle stoupat a ohrozila
silniční most. Hlídka požárního sboru vyhlásila poplach a požárníci
pracovali na odstraňování ledových ker z řečiště, aby voda měla volný
průchod. Tyto práce u Drnholce trvaly po celý den. Po likvidaci
nebezpečí se odebral celý požární sbor na pomoc obcím Pasohlávky a
Mušov, odkud se členové vrátili pozdě v noci.
V době velkých mrazů, v únoru 1956, byli členové místního požárního
sboru volání na místní státní statek, kde byla požárem ohrožena čerpací
stanice. Zásah požárníků byl velmi rychlý a úspěšný i přes silný mráz
(-26° C), který panoval. V dubnu hořela stodola na Dyjské ulici. K
likvidaci tohoto požáru se dostavili požární sbory z Novosedel a
Mikulova. Místní požárníci byli u požáru včas, ale pro poruchu byl
jejich stroj vyřazen. Ve spolupráci s Novosedelskými byl požár uhašen,
jednotka z Mikulova do boje s ohněm již nezasáhla.
1957
Pokud se požárů týče, měli místní požárníci relativně klidný rok. Až
začátkem listopadu večer volala siréna požárníky k požáru v jednom domě
na Lidické ulici, kde chytily staré hadry. Vše bylo včas zpozorováno a
uhašeno. K likvidaci požáru se dostavili požárníci včas, ale zasahovat
již nemuseli. Tato nehoda není ani evidována v přehledu požárů v
Drnholci, ale informuje nás o ní místní kronika. Byla ustavena
devítičlenná četa mladých hasičů.
1958
Je vybudována společenská místnost v požární zbrojnici, je likvidován požár na zámku.
Členy místního Svazu požární ochrany, kteří složili slib požárníka,
jsou tito místní občané: Josef Kachlík, Jan Pospíšek, Václav Vavřina,
František Pospíšek, Antonin Pospíšek, Oldřich Slabý, Hubert Karásek,
František Ligas, Milan Krýsl, Rudolf Bokora, Cyril Huťka, Miloš
Divácký, Karel Divácký, Jan Hájek, Milan Herka, Vladimír Herka, Jiří
Jelínek, Zdeněk Svoboda, Josef Ovečka, Mikuláš Bárta, František Hadaš,
Karel Novák, Evald Novák, Jan Schabatka, Miroslav Seďa.
Členové provedli několik cvičení, z toho jedno poplachové. Na úpravách
požární zbrojnice odpracovali více než 2000 brigádnických hodin
1959 -1960
V dalších letech jsou zápisy o činnosti členů místní organizace ČSPO bohužel skoupé na konkrétní informace. Konají se preventivní prohlídky, osvětové besedy s filmem, v létě žňové hlídky, protipovodňové hlídky, pořádají se taneční zábavy.
1961
Pořízeno nákladní auto AERO a stříkačka DS -16. Dosavadní auto nebylo schopné provozu. Oživení činnosti, probíhá nábor nových členů. Vzniká družstvo dorostu a družstvo mužů, která se pravidelně zúčastňují okrskových a okresních soutěží. Členové ČSPO provádějí protipovodňové služby, preventivní kontroly, drží žňové hlídky, zasahují při požárech v Drnholci i v blízkém okolí.
1962
Vedení obce neprojevuje zájem o činnost požárního sboru, práce členů ochabuje.
1963
Práce drnholecké organizace ČSPO stagnuje, Předseda Daněk nevykonává svou funkci, pokladna je vyčerpána. Vázne spolupráce s obcí i vedením okresu
1964 -1965
V rámci protipožární prevence bylo provedeny prohlídky ve 120 rodinných domech a bytovkách, také bylo zkontrolováno dodržování bezpečnostních předpisů v objektech místního státního statku. Počet členů místní organizace ČSPO se díky zájmu dorostu zvýšil na 46.
1966
Okresní soutěž v požárním sportu se uskutečnila na loukách u řeky. Družstvo dorostenců v tomto měření sil zvítězilo.
1967 -1973
Obecní kronika o událostech tohoto období mlčí, neboť v těchto letech nebyla vůbec vedena.Život v Drnholci byl rekonstruován ze zápisů rady MNV. Také záznamy ze schůzí místní organizace požárníků jsou na taktéž skoupé. O činnosti ČSPO v Drnholci v roce 1971 ze zápisů schůzí dozvídáme, že v obci je 41 organizovaných požárníků, uskutečnilo se osm výborových a šest členských schůzí. Měření sil v dovednostech požárníků mikulovského okrsku se uskutečnilo v Jevišovce 30. května, kde družstva mužů ČSPO Drnholec obsadila první dvě místa. Na okresní soutěži v Březí už se jim nedařilo, zde obsadili až deváté místo.
1973
I když požárů již nebývá tolik, kolik jich je zaznamenáno v 19. století, ani s takovými škodami, přesto dochází čas od času z různých příčin k požárům. Ty jsou většinou vedeny jako živé svazky, nejsou v archívech utříděny. Jen ojediněle se podaří okolnosti požárů po létech podrobněji popsat. V mikulovském archívu se nachází spis o represivním zásahu při požáru výkrmny hovězího žíru v Drnholci (na Lidické ulici).
Požár vznikl 22. května kolem půl desáté večer, byl zpozorován asi o čtvrt hodiny později vedoucím pohostinství, který zařídil vyhlášení požárního poplachu v obci. Ten byl vyhlášen elektrickou sirénou, která byla umístěna na budově staré požární zbrojnice, ve 21,48 hod. Požární družstvo v počtu devíti mužů vyjelo s DV+PPS/12 v 21,55 hod. a zahájilo hasičský zásah od požárního hydrantu 1 proudem B. Hydrant s dostatečným tlakem byl vzdálen naší 60 metrů. Při příjezdu jednotky hořela již větší část střechy plameny a hořela sláma, která byla odpoledne přivezena a složena u dveří stáje, ve které bylo ustájeno 170 mladých býků na žír. Proud byl proto nasazen k likvidaci těchto ohnisek požáru, kterými se oheň mohl rozšířit do stáje. Ještě před příjezdem jednotky požárníků vyváděli občané dobytek ze stáje. V tomto pokračovali i během zásahu a za pomoci požárníků. Dobytek se vyváděl krmnou chodbou, která prochází středem stáje a vyúsťuje otvorem ve štítové zdi do volného prostoru dvora. Během dalších deseti minut byly nasazeny dva proudy vody od autofekálů na hořící střechu. Požár byl lokalizován ve 22,40 hod. za pomoci požárníků z Mikulova, z Březí a z Břeclavi, kteří přijeli během zásahu. Likvidační práce byly skončeny druhý den ráno po osmé hodině. Zraněn nebyl nikdo, k uhynutí dobytka nedošlo, všech 170 býků bylo vyvedeno ze zakouřeného prostoru stáje. Zásahem bylo zabráněno rozšíření požáru na druhou část půdního prostoru, odděleného požární příčkou, zachráněny byly hodnoty ve výši asi jednoho milionu korun.
Požárem byla zničena střecha od štítové až k požární příčce v délce 25 metrů. Jednalo se tehdy o objekt chráněný památkovým úřadem, jehož stáří bylo odhadováno na více než 100 let, proto škoda tohoto hrozivě vyhlížejícího požáru činila jen" 30 000 Kč. Požár zavinily děti, které si zde hrály se zápalkami.
1974
V tomto roce byla zřízena družstva mladých požárníků, mladší žákyně a starší žáci. Obě družstva se zapojují do celoroční hry PLAMEN. Družstva v následujících letech dosáhla spousty cenných a hodnotných umístění v požárním sportu v mnoha místních, okresních a krajských soutěžích. Dorostenci zvítězili v okrskové soutěži, stejně tak i družstvo mužů, kteří se tímto vítězstvím kvalifikovali do okresní soutěže v Mikulově. Dále se muži zúčastnili soutěží v Divákách, v Šitbořicích a v Prlové.
1975
Začaly přípravné práce, aby bylo možno zahájit v příštím roce stavbu nové požární zbrojnice, byla zbourána stará dílna. Z této doby také pochází krátký článek, otištěný v Drnholeckém zpravodaji:
V poslední době vykazuje pod novým vedením - vedoucím je Alois Vozdecký - zlepšenou činnost místní organizace požární ochrany, v jejichž řadách je 20 mladých lidí.
Na okrskové soutěži v Novém Přerově se umístili na prvním místě. Zúčastnili se i zájezdu na Memoriál obětí Prlova. Tato soutěž je pořádána na počest upálených prlovských občanů v závěru druhé světové války. Celá soutěž je na vysoké úrovni a místní organizace ČSPO plánuje účast i v letošním roce. Družstva žáků se v minulém roce účastnila i celostátní soutěže PLAMEN, ve které získaly naše žákyně druhé místo v okrese.
Požárníci jsou tedy příkladem ostatním organizacím Národní fronty v Drnholci. Dokazují, jakých dobrých výsledků lze dosáhnout, vytvoří-li se podmínky pro mládež a dokáže-li vedoucí podchytit její zájem.
Přejeme požárníkům mnoho zdaru i v dalších jejich akcích a dostatek úsilí k vybudování nové požární zbrojnice.
1976
Byla zahájena výstavba nové požární zbrojnice, tato stavba byla budována v rámci akce Z.
1978
Začíná několikaletá spolupráce s místní organizací Svazarmu, vedené MUDr. Janem Vanýskem, při organizování automobilových závodů na Starátku.
Jsou organizovány brigády na stavbě požární zbrojnice. Na okrskové soutěži, konané 7. května v Jevišovce vyhrávají drnholečti požárníci ve všech kategoriích (dorost, starší žáci i žákyně, mladší žáci, ženy, jen muži se umístili na pěkném druhém místě).
1979
Na stavbě zbrojnice odpracovali jen členové drnholeckého ČSPO více než 1500 brigádnických hodin. V březnu, který býval vyhlašován měsícem požární ochrany, jsou organizovány besedy pro žáky školy.
1980 -1983
Pokračují dokončovací práce na nové požární zbrojnici. Jsou natírána okna, celé objekt se maluje, je betonován vjezd do garáží, upravuje se okolí. Původně měl celý objekt nové požární zbrojnice sloužit potřebám požárníků. Krátce po dokončení jsou sem přemístěny kanceláře MNV, sál slouží potřebám místní knihovny. V roce 1995 je sem přemístěno zdravotní středisko, které zde je dodnes.
V roce 1981 mají požárníci k dispozici tuto techniku. Vozidlo T-805, dopravní vozidlo IFA AS-16 a cisternovou stříkačku ZIL.
V roce 1983 začíná vítězné tažení družstva mužů, které je završeno o dva roky později na mezinárodní soutěži v Rakousku. Po vítězství v krajské soutěži v požárním sportu konané v Březolupech, postupuje toto družstvo na mistrovství republiky.
1984
Drnholecká organizace ČSPO (Československý svaz požární ochrany) má celkem 85 členů, z toho je 12 žen a 9 žáků. V tomto roce dosáhli místní požárníci velkého úspěchu. Družstvo mužů se zúčastnilo ve dnech 22 a 23. června mistrovství České republiky v soutěži požárních družstev. Muži výborně reprezentovali svou obec a stali se mistry republiky.V jednotlivých disciplínách byli členové družstva hodnoceni takto: Zdolávání věže nebylo hodnoceno pro špatné počasí, v požárním útoku a v běhu na 100 metrů překážek zvítězili, ve štafetě 4 x lOOm obsadili sice až šesté místo, ale podle součtu umístění v jednotlivých disciplinách se dostali na konečné první místo Za odměnu dostali motorovou stříkačku v hodnotě 22000 Kč. Členové vítězného družstva obdrželi čestné uznání rady MNV, odznaky 1. výkonnostní třídy a Za příkladnou práci. Ústřední výbor ČSPO rozhodl, že toto družstvo postoupí do mezinárodní soutěže, která se bude konat roce 1985 v Rakousku.
Rada MNV Drnholec udělila členům družstva čestná uznání. Dále byli členové vítězného družstva přijati představiteli okresních orgánů za účasti zástupce krajského výboru ČSPO a předsedy ústředního výboru této organizace a družstvu z Drnholce bylo uděleno vyznamenání Za zásluhy a členům družstva předány odznaky první výkonnostní třídy a odznaky Za příkladnou práci. Okresní výbor ČSPO odměnil závod 01 Drnholec Státního statku Mikulov odznakem Za příkladnou práci a obětavou pomoc při výstavbě cvičné věže na hřišti Starátko, s jehož úpravami a posléze i přeměnou ve specializované hřiště pro požární sport bylo právě v tomto roce započato za vydatné morální i finanční podpory ze strany vedení místního státního statku i obce.
1985
Ve dnech 16.- 20. července 1985 se konala mezinárodní soutěž požárníků v Rakousku Mezi reprezentanty ČSSR bylo i družstvo mužů z Drnholce, kteří ve své kategorii (dobrovolných požárníků zvítězili. Vzorně reprezentovali svoji vlast!
Našim požárníkům pogratulovali redaktoři Československého rozhlasu Praha, na stanici Hvězda v programu Studia 7. v odpoledním vysílání 30. července. S rozhlasovým reportérem hovořili Blahoslav Procházka, Pavel Pospíšek a Vladimír Tomola.Tolik místní kronika.
Kromě této soutěže se členové vítězného družstva zúčastnili i dalších soutěží, ať již jako reprezentanti obce, tak i místního státního statku, z nichž nejzajímavější byla účast v soutěži o putovní pohár Československé televize, konané koncem srpna v Bratislavě.
Tento rok je také posledním rokem existence staré požární zbrojnice, zůstala jen věž, zbouraná o tři roky později. Je vyřazeno i vozidlo ZIL.
V tisku se psalo (Zdeňka Hřebačková, Nový život, 1985)
Přivezli zlaté medaile
Drnholečtí požárníci první v mezinárodní soutěži
Když na 1. máje předávali závazek vedoucímu tajemníkovi OV KSČ Luďku Červíkovi o vzorné reprezentaci, netušili, žesejim ho podaří tak výborně splnit. Zepřivezou letos v červenci z mezinárodní soutěže požárníků CTIF v Rakousku zlato. Zlatou medaili za první místo v kategorii dobrovolných požárníků. Dnes je tento fakt již radostnou skutečností, kterou si připomínáme společně v Drnholci při našem setkání.
Kolem stolu sedí mladíci se lvíčkem na požárnické uniformě. To slovo mladíci není přehnané, vždyť věkový průměr jejich soutěžního družstva je 21 let.
Co si jejich reprezentace vyžádala ? Jakou daň?
„Výhra chlapců nepřišla sama, stála je mnoho úsilí, volných chvil. Všichni pracovali v základní organizaci Svazu požární ochrany v Drnholci od svých dětských let, ale jako družstvo mužů jsme se dali dohromady v roce 1981! první úspěch po tvrdém tréninku se dostavil v roce 1982, kdy jsme vyhráli okresní soutěž. Loni v Českých Budějovicích jsme vyhráli soutěž ČSR a tehdy se nám nečekaně otevřela cesta k mezinárodní soutěži".
Tolik mne informoval trenér desetičlenného družstva Pavel Pospíšek. On sám se sice soutěže v Rakousku nezúčastnil, ale jak mi potvrdili chlapci, bez jeho zápalu by také jejich vítězství nebylo. Obětoval přípravě na soutěž i vlastní dovolenou, jen aby kluci vzorně reprezentovali Československo. Každý den je mohli Drnholečtí vidět tři čtyři hodiny na hřišti cvičit, pilovat každý svůj úsek soutěže. A nejen těsně před soutěží, ale po celé ty čtyři roky. Jen si trochu při našem setkání povzdechli, že v zimě se nemají kde rozcvičovat. I ve sněhu je jim k dispozici pouze jejich hřiště.
„Nejhorší na tom všem před soutěží bylo, že jsme byli zvyklí soutěžit v požárním sportu, který je zaměřen především na rychlost. Ale soutěž CTIF je orientována více na přesnost, je to technická disciplina. A my jsme tuto soutěž začali nacvičovat až koncem loňského roku". Tolik na vysvětlenou dodával Pavel Pospíšek.
Na mezinárodní soutěži u Lince bylo utvořeno i mezinárodní družstvo. „Měli jsme dokázat, že požárníci celého světa umějí spolupracovat", vysvětloval mi Bohumil Kalous, který byl z Drnholeckých vybrán právě do tohoto družstva za svůj skvělý výkon v tunelu dlouhém osm metrů, na tréninku předvedl porotě, že umí tuto překážku překonat za necelou vteřinu.
V Drnholci je znají nejen jako „zlaté" požárníky, ale Jana Kubiše, Františka Svobodu, Antonína Grulicha, Libora Grulicha, Zdeňka Kece, Jiřího Tomolu, Vladimíra Tomolu, Pavla Pitáka, Vladislava Lukačoviče a Bohumila Kalouse znají i jako traktoristu, opraváře, stolaře, obráběče kovů, závlaháře, tesaře, znají je i jako brigádníky při výstavbě požární zbrojnice, při sklizni slámy na státním statku. Sedm z nich pracuje v drnho/eckém závodě Státního statku Mikulov a právě od tohoto závodu se chlapcům dostalo velké podpory a pomoci.
A co dál? „Rok máme v nacvičování discipliny požární sport nyní skluz, proto ho musíme dohnat, abychom
v okresní soutěži v příštím roce dobře obstáli", shodli se jednohlasně všichni v odpovědi.
1986 -1989
Doznívá radost z vítězství v mezinárodní soutěži, pokračuje všední každodenní práce. I když výsledky na soutěžích nejsou takové jako před úspěšným sportovním vystoupením, přesto pokračuje bohatý život organizace, kromě přípravy na soutěže a účast v nich. V roce 1986 zkontrolovali členové ČSPO v rámci prevence 385 soukromých obydlí a 32 pracovních objektů, likvidovali osm požárů v obci a v blízkém okolí. Ani na společenský život v obci se nezapomínalo. V roce 1987 místní požárníci pomáhali organizovat soutěž závodních požárních družstev státních statků, která se uskutečnila na letišti na Výsluní. Tak například v roce 1988 uspořádali požárníci vinobraní, Kateřinskou a Štěpánskou zábavu.
|