Jedním z pramenů, z nichž jsme čerpali informace k historii požárů a k počátkům hasičského sboru v Drnholci, patří i práce Jiřího Marečka, technického administrátora brněnské diecéze, o místním kostele Nejsvětější Trojice, kde kromě církevní historie jsou popisovány významné události ze života obce.

    V roce 1683 byla Vídeň obléhána Turky. Tehdy Moravou táhla na pomoc Vídni polská vojska pod vedením Jana Sobieského a počátkem srpnem přitáhly první oddíly vojáků do Drnholce. Kromě tehdy běžného loupení zapálili vojáci věž starého kostela svatého Martina (dnešní objekt fary). Zvony byly sice zachráněny, ale musela být pro ně postavena náhradní stolice na zemi. V provizorním stavu zůstal kostel déle než deset let, neboť věž se začala opravovat až v roce 1694, protože obec neměla na opravy peníze.

    Ani poslední rok 17. století nebyli Drnholečtí ušetřeni požáru. Dne 11. července 1700 zachvátil téměř celé městečko kromě zámku a kostela velký požár. Viníkem byl shledán tesařský tovaryš, který si hrál s bambitkou. Doutnající papírová patrona po náhodném výstřelu vlétla do slaměných došků a zapálila střechu. Oheň se poté rychle rozšířil. Císař Leopold povolil městečku konat třetí jarmark, aby se Drnholec snáze zotavil z pohromy.

    Dne 16. října 1718 vypukl ve stodole Šimona Loskodta po půlnoci požár, který zachvátil 33 stavení. O rok později, 8. května, si ohnivý kohout vybral svou další daň, když ohni za oběť padlo 34 stavení, včetně panského dvora. O čtyři roky později, 17. dubna 1723, vypukl požár v hospodě U zlatého jelena. Tehdy vyhořelo 101 stavení. Začátkem července 1731 přišlo velké krupobití, kroupy vážily až 60 gramů. Od blesku vyhořely čtyři domy.

    V   roce 1815 byla zbourána hradební zeď kolem náměstí, která bránila dopravě a rozvoji trhu, navíc působila značné problémy při hašení požárů. I v následujících letech se Drnholci požáry nevyhýbaly. Druhého října 1815 vznikl v kovárně Ignáce Spandla požár, který se rozšířil po celé levé straně náměstí a Dyjské ulici až k mlýnu. O devět let později, 8. prosince, vznikl požár opět v kovárně, jejímž vlastníkem byl Matěj Titler. tentokrát shořelo 60 stavení na levé straně náměstí a v ulici Dyjská. Škody byly odhadnuty na 54 000 zlatých. Zpočátku byl jako viník označován podkovář Titler, ale po delším vyšetřování byl odhalen skutečný pachatel, spíše pachatelka Markéta Kottalová, která oheň založila ze msty. Byla odsouzena nejprve na doživotí, pak jí byl trest císařskou milostí snížen na dvanáct let těžkého žaláře.

    Kolem roku 1840 došlo opět k několika menším požárům, kdy v roce 1840 vyhořelo sedm usedlostí, o dva roky později shořelo devět lisoven, další rok si oheň vybral opět svou daň v podobě osmi usedlostí.

    Rok 1844 můžeme považovat za počátek hasičské prevence v Drnholci. Toho roku páni radní se rozhodli zakoupit hasičskou stříkačku za 420 zlatých. Ta měla zásobník na 500 litrů vody, neměla však sací hadici a voda se k ní musela dovážet a nalévat. U hřbitova bylo započato s budováním hasičské zbrojnice. Dne 3. července 1846 kolem poledne vypukl požár, který se rozšířil na 82 stavení. Škody byly vyčísleny na 25 578 zlatých, což by v dnešních cenách znamenalo asi 13 milionů Kč. Většina postižených byla však již pojištěna. Mnoho lidí kritizovalo malou účinnost draze zakoupené stříkačky.

    Jeden z největších požárů v Drnholci vypukl 30. června 1852. Požár začal ve stodole domu Ondřeje Gepperta čp. 268 a během dvou hodin se rozšířil na 180 domů kolem tržiště. Kromě 11 postižených byli všichni pojištěni. Další požár o rok později zasáhl i mlýn.

     V roce 1875 byla tak krutá zima, že i ve vytápěných místnostech byla po celý den zamrzlá okna. V únoru leželo na ulicích tolik sněhu, že v proházených chodbách sahal lidem nad hlavu. Ze dvorů se vyvážel na zamrzlou Dyji a bylo při tom tolik ruchu jako při pruských rekvizicích v roce 1866. V druhé půli února přišla pak náhlá obleva a byly zatopeny domky na Angergasse (dnešní Lidická). V tomto roce byl také založen místní sbor dobrovolných hasičů.